Hospicová péče je péčí o člověka v jeho posledních dnech.
Jejím ideálem a posláním je, aby lidé umírali bez bolesti fyzické, psychické, sociální i duchovní, a s vděčností za život,
který jim byl dán.
Odbornost.
Tým hospice je složen nejen z ošetřujícího personálu – lékařů, sester, sociálních pracovníků, ošetřovatelů – ale i psychologů, duchovních a dobrovolníků. Dobrovolníci mohou pacientům předčítat, doprovázet je do zahrady nebo si jen tak povídat.
Lidskost.
Hospic umožňuje pacientům žít naplno, jak jen jim jejich onemocnění dovolí. Nikdo neurčuje, kdy se musí vstávat, kdy uléhat, dokonce ani kdy je třeba jíst. V pokoji mohou mít své oblíbené věci, televizi, rádio nebo cokoli, co jejich chvíle zpříjemní.
Blízkost.
Přítomnost rodiny, blízkého člověka nebo někoho, kdo o člověka pečuje s láskou a něhou, je v posledních dnech to nejdůležitější. Příbuzní a přátelé mohou nemocného navštěvovat bez omezení, podle jeho přání a potřeb, mohou ho doprovázet ve dne v noci.
Důstojnost.
Hospic je až do poslední chvíle o životě a ten může být hezčí a delší, než čekáme.V hospici zůstává člověk svébytnou osobností, která má svá přání a své potřeby a zaslouží si úctu.
Smíření.
Smířit se se smrtí znamená také smířit se se životem. Klidné a láskyplné prostředí umožňuje odejít ze života s pocitem, že měl smysl. Přeje-li si to nemocný, může přijmout návštěvu duchovního nebo se účastnit bohoslužeb.
